26.09.2010

O reaktoru

V elektrárně se používal reaktor RBMK (Reaktor bolšoj moščnosti kanálnyj - reaktor velkých výkonů - kanálový). Byl vyvinut sovětskými vědci ve výzkumném ústavu akademika V. I. Kurčatova v 60. letech 20. století na základě zkušeností s provozem první atomové elektrárny na světě v Obninsku.

Reaktor je poháněn uranem obohaceným o izotop 235. Každý palivový článek je umístěn v palivovém chladícím kanálku (tzv. tlakové trubce), které kolmo procházejí velkými cylindrickými grafitovými bloky. Do kanálků se zespoda čerpá „studená“ voda, která se cestou kanálkem nahoru ohřívá až vaří a tím odvádí z reaktoru teplo. Nahoře odchází směs páry do separačního bubnu. Poté pára putuje do turbíny a voda se vrací zpět do reaktoru přichází sem i směs vody a páry z turbín.

Elektrárna je tedy jednookruhová a kvůli únikům radiace bylo nutné odstínit i turbínu. Rozteče mezi kanálky jsou vyplněny moderátorem, kterým je v tomto případě zmíněný grafit. Celý grafitový blok je uzavřen v tlakovém obalu z oceli ve kterém cirkuluje helium a plynný dusík. K horkému grafitu se totiž nesmí dostat vzduch (při druhé explozi při havárii se právě vzduch nejspíš dostal ke grafitu). Tato konstrukce reaktoru si vyžádala značné rozměry. Na druhou stranu ovšem kanálovým řešením odpadla technologicky náročná konstrukce tlakové nádoby reaktoru. K regulování chodu reaktoru se využívá celkem 211 regulačních tyčí, z nichž 30 (po havárii v Černobylu se toto číslo zvýšilo) je havarijních a 147 lze ovládat ručně.

Dodnes je největším provozovaným reaktorem typu RBMK - reaktor RBMK-1500 v jaderné elektrárně Ignalina. Konstruktéři reaktoru si uvědomovali, že reaktor má jeden zásadní nedostatek, kterým je kladný teplotní koeficient reaktivity. Pracovníci Kurčatovova ústavu tuto situaci popsali v popisu reaktoru následovně: „V reaktoru RBMK se při zvýšení množství páry v reaktoru snižuje množství vodou pohlcovaných neutronů a počet pomalých neutronů schopných štěpit dále uran se tím pádem zvyšuje, protože hlavním moderátorem je grafit, jehož množství v aktivní zóně je fixní. Tak vzniká situace nazývaná kladný parní efekt. Zde je patrný markantní rozdíl od reaktorů VVER, kde takováto vlastnost není!


Nížě přikládám jedno hezky zpracované video o průběhu havárie. www.youtube.com/watch?v=7GPlZ45cIDw

Zdroj: www.ocernobyl.sweb.cz - © 2021 Jan Laštůvka - john.l@email.cz